Ikdyž mi nepřijdou jako kdyvíjaký mastrpiecy, přijde mi škoda těch 6 let VŠ studia nechat jen tak hnít kdesi na drivu.
Nejprve jsem studovala komiks a Ilustraci pro děti. Myslím, že to byla trochu mimo volba, protože tehdy jsem ani nečetla komiksy, ani nějak zvlášť netoužila ilustrovat něco pro děti. Nakonec mě to docela začalo bavit.
Třeba tohle vzniklo při víkendovém komiks jamu:
Hodně mě bavilo kreslit iliustrace na psacím stroji – z toho se pak stala celá bakalářka.
Na magistra jsem ateliér změnila a šla studovat k paní Renátě Fučíkové. Dost jsme se věnovali historii, folklóru a slavným osobnostem.
Hodně zadání spočívalo ve ztvárnění nějakých důležitých osobností nebo událostí a to mi moc nešlo, přijde mi složité nacítit na někoho, koho vlastně vůbec neznam a u nevymýšlet si u toho. Obecně tenhle žánr nemam moc ráda.
Víc mě oslovovala témata jako "ženské zdraví", botanika, nanotechnologie apod. Zároveň i to mi vlastně přijde škoda ilustrovat. Třeba u těch kytek mi přijde, že lepší, než realita jsou jen kvalitní botanické ilustrace, ale to je hotová věda a poslání na celý život a jen tak "hezky" je zpodobňovat na různé způsoby mě vlastně moc nebavilo.
Když jsem měla příležitost, snažila jsem se ke klauzurám tvořit vlastní věci, kde ilustrace byla spíš záminkou. Tady například uplatňuji svou mild synestezii ilustracemi k hudbě.
Někdy jsme spolupracovali i napříč ateliéry - např. jsem si zkusila art direction loutkového filmu, co se shodou okolností taky jmenoval PMS: Jednou v jednom domě, ale byl o klukovi ztracenym mezi feťáckýma strašidlama.
Ve spolupráci s Tomášem Červeným jsem vytvářela loutky a jejich kostýmy, aranžovala scény a připravovala grafiku a UI fiktivní platformy do filmu. Kde je filmu konec, netuším.
Nejradši jsem pracovala na něčem hmotném – třeba tady na šnuptychl panenkách, který jsem občas přilepila k nějakým klauzurám, ale v podstatě šlo o volnou tvorbu.
